Tajemno- aneb co neumíme do dnešního dne vysvětlit. 12.
Zpráva pocházela ze stejné oblasti a vykazovala stejné charakteristiky, jako ta předešlá. Sdělovala , že všech dvaadvacet záchranných člunů bylo spuštěno na vodu, na palubě se však přesto nachází přes tisíc osob. Podle chronologie této jistě nejslavnější lodní katastrofy, muselo být hlášení vysláno asi hodinu a půl po srážce s ledovcem. Při katastrofě zahynulo 1.531 osob.
Protože mu tohle mysteriózní poselství z minulosti nedalo spát, začal se o celou věc zajímat. Poté, co si ověřil v městské knihovně celý průběh tragédie, místo a čas potopení i všechny vedlejší okolnosti a srovnal je se svými záznamy, s překvapením zjistil absolutní shodu, dokonce i v těch nejmenších detailech.
Co počít? Zatímco váhal se zveřejněním,dorazily další signály z lodi Carpathia, spěchající na pomoc. Cosgrave se tedy spojil s vydavatelem jednoho rozhlasového týdeníku. Třebaže se chtěl s mužem od novin jen poradit, tázaný si zprvu myslel, že ho obtěžuje megaloman nebo absolutní šílenec. Cosgrave se však nezalekl. Vydavatel nakonec souhlasil, že s dalším členem redakce navštíví radiovou stanici tohoto tvrdohlavého muže.
Hodinu se nedělo nic.Šéfredaktor a jeho vydavatel už byli nevrlí a chystali se k odchodu. V tom se radiový přijímač probral. Cosgrave podal vydavateli sluchátka a ten zaznamenával morseovku a dokonce jí převáděl do slov. Na Titaniku byly vystřeleny poslední signální rakety a teď se chystali vypustit z kotlů páru, aby zabránili explozi.
Oba novináři byli fascinováni.
V následujících dnech si u Gordona podávali dveře, přičemž byli svědky dalších přenosů z minulosti. Stal se náhle známým a slavným. Byl středem pozornosti, ne však ke svému užitku. Sklízel výsměch a opovržení, odborná veřejnost a noviny pochybovali o jeho serióznosti a zdravém rozumu. Jeho zaměstnavatel ho nakonec propustil. Pojišťovací společnost přece nemůže zaměstnávat blázny.
Nakonec znechuceně zanechal své záliby a přestěhoval se do jiné části Londýna. Až do čtyřiašedesáti let, kdy zemřel, nedokázal překonat své zklamání.
Znalci, kteří se později zabývali jeho poznámkami a všemi doprovodnými jevy, došli k závěru, že signály byly pravé, i když je jejich léta zpožděný výskyt hádankou.
S jistotou nelze vyloučit ani nákladný podvod, třebaže by to nedávalo žádný smysl.
Soustředíme-li se však méně na případ, a více na samotný objekt,který tu sehrál hlavní roli, vypadá vše trochu jinak.
Titanik jako by v předivu času vyvolal víc turbulencí, než cokoliv jiného. Ale přidržme se faktů. Jsou dostatečně exotická.
Ze všech katastrof, které vrhají stín napříč časem, to zánik Titaniku učinil tím nejintenzivnějším a nejrozmanitějším způsobem.
Nejslavnější předpovědí ( protože je písemně doložena a tedy nepopíratelná ) je novela The Wreck of Titan ( vrak Titanu ), vydaná roku 1898, popřípadě další povídka Futility ( Marnost ). Čtrnáct let před katastroufou Titaniku vylíčil americký spisovatel Morgan Robertson potopení obřího parníku Titan, který se srazil s ledovcem a potopil se v Severním Atlantiku.
Shoda mezi Titanem a Titanikem ( tonáž, délka lodi, počet šroubů, zachrané čluny, vodotěsné bloky, cestující, počet obětí a dokonce i rychlost při srážce ) je tak zarážející.
Robertson se paradoxně neprohlašuje za jediného autora příběhu, který jej čtrnáct let po jeho uveřejnění náhle proslavil, což se mu předtím nepodařilo s dvěma stovkami povídek a devíti romány. Pravým tvůrcem příběhu, jak Robertson celý život tvrdil, je
"astrální spoluautor."
Komentáře
Přehled komentářů
děkuji moc za zajímavé informace a přeji hodně štěstí do budoucna, s pozdravem Laďa
děkuji
(Laďa, 12. 2. 2009 15:15)