Tajemno- aneb co neumíme do dnešního dne vysvětlit. 13.
Ohniska časových fenoménů. 1/2
Titanik se projevil, ať už z jakýchkoli důvodů, jako jistý druh ohniska časových fenoménů. Robertsonův příběh a další předpovědi Titaniku stejně jako Cosgraveovy radiové signály prokázaly, že čas zdaleka není jednosměrnou ulicí. A to s jasností, která doprovází jen málo podobných případů. Neurčitelné "Cosi" se pohybuje časem dopředu i dozadu zcela podle libosti.
Zdržme se všech dalších spekulací a proberme se nejprve několika případy obrovské vlny zdokumentovaných předpovědí, jež předcházely katastrofu Titaniku. Více než tucet z nich bylo podrobně zanalyzováno. A výsledek? Jednoznačně se jedná o předpovědi.
Anglický obchodník J.Connon Middleton, který si 23. března 1912 rezervoval místo na Titaniku, snil několik nocí o tom, jak loď plave v moři kýlem nahoru, obklopená tonoucími, jejichž výkřiky mohl dokonce i slyšet. On sám se jako by bez těla vznášel nad místem neštěstí. Čtyři dny po prvním snu svou rezervaci zrušil. To mu zachránilo život.
10. dubna, dva dny před neštěstím, stáli pán a paní Marshallovi se svými příbuznými na střeše svého domku a byli svědky toho, jak Titanik proplouvá úzkým kanálem, který odděluje Anglii od ostrova Wight Paní Marshallová chytla svého muže zcela neočekávaně za rukáv a vykřikla: "Ta loď se potopí dřív, než dopluje do Ameriky.". Muž chtěl svou ženu uklidnit poznámkou, že tohle je nepotopitelná loď, což ženu ještě více rozrušilo. "Nestůjte tady a nekoukejte na mě," vykřikla vztekle. "Dělejte něco,blázni. Vidím stovky lidí v ledové vodě. Copak jste všichni tak zabednění, že je necháte prostě utopit?" Pro toto varování, jež pochopitelně nenašlo odezvu, se našlo několik svědků.
Lodní technik Colin Macdonald odmítl tři víc než lákavé nabídky, aby na Titaniku nastoupil na dobře placené místo druhého inženýra. Měl silnou předtuchu o neštěstí, které se hrozivě vznáší nad lodí. technik J. Jesketh, kterého na jeho místo najali, přišel při katastrofě o život.
Naopak vydavatel novin Pall Mall Gazette, William T. Stead, se nenechal vyprovokovat. Ani varování několika jasnovidců, že cestu do Ameriky nepřežije, ani dopis vysokého anglikánského duchovního, v němž výslovně stálo, že se Titanik potopí, dostatečně nezapůsobily. Přijal pozvání amerického prezidenta Williama Howarda Tafta k přednášce v USA a vydal se jako cestující na Titaniku vstříc svému osudu.
Zdá se, jako by tu existovala mysteriózní spojení tohoto muže přes prostor a čas, neboť již roku 1880 vydal dramatický příběh o potopení lodě dosud nevídaných rozměrů. Klíčovým prvkem příběhu byl boj o místa v nepostaču-
jících záchranných člunech. Povídka je zakončena slovy: "Přesně tohle se může stát a také stane, pokud parníky nebudou dostatečně vybaveny záchrannými čluny." Stead zemřel přesně z tohoto důvodu.