Tajemno- aneb co neumíme do dnešního dne vysvětlit. 15.
Cestování v čase.
Newyorčané nemají zrovna pověst citlivých lidí. Mnozí chodci proto zcela nepokrytě zírali na podivně oblečeného muže,který se očividně zmaten hnal Times Square. Jeho oblek byl obzvlášť staromódní. Kdo by roku 1950 nosil lesknoucí se cylindr, žaket ve stylu prince Alberta, kárované kalhoty anglického střihu a boty na knoflíčky s lemováním:? Ten muž jakoby vystoupil z nějakého filmu. V kypící americké metropoli působil tak nevhodně, jako anglický lord mezi motorkáři.
S nepřítomným výrazem hleděl na auta, mrakodrapy a i ve dne zářící neonové reklamy, jako by něco takového ještě nikdy v životě neviděl. Očividně sám nevěděl, co se kolem něho děje. Když jako náměsíční sešel náhle z chodníku na silnici, rychle projíždějící taxík ho zachytil, což znamenalo mužovu smrt.
Totožnost mrtvého se podařilo zjistit, i když to dalo velkou námahu. Mrtvý se jmenoval Rudolph Fentz, byl ženatý a pocházel z Floridy. Protože mu jeho drahá polovička dělala ze života peklo, rozhodl se po jedné hádce ukázat drahému domovu navždy záda a hledat štěstí v New Yorku. Když jeho žena nahlásila zmizení uvedla, že její muž se nevrátil poté, co jej vyzvala, aby dům neznečišťoval cigaretami araději kouřil venku. Potud nic výjimečného. Pozdvižení však vyvolalo zjištění, že tato všednodenní manželská hádka se neodehrála v roce 1950, nýbrž 1876.
"Cestující časem", jak byl později nazván, měl u sebe sedmdesát dolarů
v bankovkách, které už sice dávno neplatily, ale byly zcela nové. Vizitky s adresou na Páté avenue dokazovaly, že už v New Yorku byl, ovšem před čtyřiasemdesáti lety. Dále se našel účet za nájem v Lexington Avenue pro ustájení a píci jednoho koně a za umytí koňského povozu. Podrobný průzkum potvrdil, že všechno odpovídá skutečnosti z roku 1876. Adresa na Páte avenue byla správná, stejně jako adresa koňské stáje. Zažloutlá akta z minulého století potvrdila zmizení tohoto muže. Tam zůstala zachována i výpověď jeho ženy.
Velkolepý podvod? Sotva. S živým hercem by byl dříve nebo později prozrazen, pokud nechceme vytvořit absurdní domněnku, že by se nechal o své vůli přejet.
Navíc zůstává otázka: K čemu by to všechno bylo?