Tajemno- aneb co neumíme do dnešního dne vysvětlit.8.
25. 7. 2007
Měnící se obrazy.
Co může být netechničtějšího, než obraz. Člověk by věřil, že motiv zobrazený na papíře, plátně, dřevě atd. je vskutku "zvěčněný." Když odmyslíme stárnutí, vandalismus, přemalby a jiné vnější vlivy, měl by obraz zůstat takový, jako byl po posledním doteku štětce.
To je ovšem omyl.
Ve skutečnosti jsou i výtvory lidského umu cílem nevysvětlitelných projevů. Někdo nebo něco maluje s námi, popřípadě později na obraze experimentuje. Někdy obrazy obživnou ne vždy k příjemnému životu. Zkrátka a dobře - zbývá nám jen zmatek, úžas a nutnost vzít ledacos proti své vůli na vědomí
Při svém pobytu v Ottawě koupil kanadský učitel obraz, který znázorňoval zámek na zalesněném pahorku, nad nímž se shlukují temné mraky.Dosti chmurný motiv. Jediné světlé místo představuje světlo v jednom z oken hradní věže.. Učitel si ho pověsil v obývacím pokoji nad klavírem. Jednoho večera roku 1964 hostům ukazoval svůj přírůstek. K překvapení učitele i jeho dětí světlo ve věžní místnosti nesvítilo. Omyl byl vyloučen. Sundali obraz ze stěny. Dříve světlé okno mělo teď stejně tmavý odstín jako ostatní neosvětlená okna ve věži. Barva byla stejně stará a rozpraskaná. Nebylo pochyb o tom, že umělec přesně takhle originál namaloval.
Jak může zhasnout namalované a léta viditelné světlo a navíc tak, jako by nikdy neexistovalo?
Ale to ještě není všechno. Učitelova rodina a jeho hosté se dohadovali o hádance ještě dlouho do noci, načež se hosté rozloučili, nejeden z nich jistě s tajným přesvědčením, že to všechno je pouhý výmysl. Učitel ještě jednou obraz prozkoumal a pak jej pověsil znovu na své místo.
I u snídaně bylo zmizelé světlo tématem číslo jedna. Tu z obývacího pokoje přiběhlo rozrušené jedno z dětí se slovy: "Obraz! Obraz!" Všichni vyskočili a rozběhli se do vedlejší místnosti. Malé, hradní okno bylo opět ozářeno. Obraz byl znovu sňat ze stěny a prozkoumán. Barva malého, žlutého flíčku, představujícího světlo, byla stejně stará a rozpraskaná jako den předtím neosvětlené okno. Padělání je vyloučeno
Otázka, zda latinská věta nahrazující podpis ("Každé století zažije svou noc") má něco společného s nevysvětlitelnou světelnou hrou, bude zodpovězena teprve v roce 2064. Majitel obrazu získal od svých dětí a vnuků slib, že obraz neprodají a stejný zářijový večer roku 2064 jej budou ostražitě sledovat. Proto je zatím zachována anonymita, aby obchodníci se starožitnostmi kolem obrazu neslídili.
Co může být netechničtějšího, než obraz. Člověk by věřil, že motiv zobrazený na papíře, plátně, dřevě atd. je vskutku "zvěčněný." Když odmyslíme stárnutí, vandalismus, přemalby a jiné vnější vlivy, měl by obraz zůstat takový, jako byl po posledním doteku štětce.
To je ovšem omyl.
Ve skutečnosti jsou i výtvory lidského umu cílem nevysvětlitelných projevů. Někdo nebo něco maluje s námi, popřípadě později na obraze experimentuje. Někdy obrazy obživnou ne vždy k příjemnému životu. Zkrátka a dobře - zbývá nám jen zmatek, úžas a nutnost vzít ledacos proti své vůli na vědomí
Při svém pobytu v Ottawě koupil kanadský učitel obraz, který znázorňoval zámek na zalesněném pahorku, nad nímž se shlukují temné mraky.Dosti chmurný motiv. Jediné světlé místo představuje světlo v jednom z oken hradní věže.. Učitel si ho pověsil v obývacím pokoji nad klavírem. Jednoho večera roku 1964 hostům ukazoval svůj přírůstek. K překvapení učitele i jeho dětí světlo ve věžní místnosti nesvítilo. Omyl byl vyloučen. Sundali obraz ze stěny. Dříve světlé okno mělo teď stejně tmavý odstín jako ostatní neosvětlená okna ve věži. Barva byla stejně stará a rozpraskaná. Nebylo pochyb o tom, že umělec přesně takhle originál namaloval.
Jak může zhasnout namalované a léta viditelné světlo a navíc tak, jako by nikdy neexistovalo?
Ale to ještě není všechno. Učitelova rodina a jeho hosté se dohadovali o hádance ještě dlouho do noci, načež se hosté rozloučili, nejeden z nich jistě s tajným přesvědčením, že to všechno je pouhý výmysl. Učitel ještě jednou obraz prozkoumal a pak jej pověsil znovu na své místo.
I u snídaně bylo zmizelé světlo tématem číslo jedna. Tu z obývacího pokoje přiběhlo rozrušené jedno z dětí se slovy: "Obraz! Obraz!" Všichni vyskočili a rozběhli se do vedlejší místnosti. Malé, hradní okno bylo opět ozářeno. Obraz byl znovu sňat ze stěny a prozkoumán. Barva malého, žlutého flíčku, představujícího světlo, byla stejně stará a rozpraskaná jako den předtím neosvětlené okno. Padělání je vyloučeno
Otázka, zda latinská věta nahrazující podpis ("Každé století zažije svou noc") má něco společného s nevysvětlitelnou světelnou hrou, bude zodpovězena teprve v roce 2064. Majitel obrazu získal od svých dětí a vnuků slib, že obraz neprodají a stejný zářijový večer roku 2064 jej budou ostražitě sledovat. Proto je zatím zachována anonymita, aby obchodníci se starožitnostmi kolem obrazu neslídili.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář